Kdo jsme
Kde jsme
Mládeže
Základy
Učednictví
Svědectví
English / Spanish
CAMP 2008
Programy
Příběhy
Časopis
je zde:-)
|
..Čenza..
Zpět na svědectví
Jmenuji se Honza, narodil jsem se 23.3.1975. Chtěl bych ti napsat moje osobní svědectví,
jak Ježíš vstoupil do mého života a jak jsem dostal jistotu spasení.
Měl jsem tu výsadu, že jsem vyrůstal v rodině, kde oba rodiče byli věřící,
takže jsem byl už od malička veden k tomu, abych chodil s nimi do shromáždění,
abych se choval slušně… Já, přestože jsem byl dost neposedný, ale poslušný dítě,
jsem s nimi chodil. Ale ve shromáždění jsem zlobil, a tak jsem musel vždy doma do kouta klečet.
Stávala se pro mne milejší televize, nejraději bych zůstával doma a koukal na ni.
Ale říkal jsem si, že ten jeden den v týdnu mi to nic neudělá, a tak jsem do
shromáždění chodil spíš z tradice.
Doma jsme si taky četli z Bible a modlili jsme se a já jsem si myslel,
že mi to stačí k tomu, abych šel jednou do nebe. Slyšel jsem o tom,
že musím vyznat svoje hříchy a přijmout odputění v Ježíši, ale mně tento
způsob života vyhovoval, a tak jsem si pořád namlouval, že je všechno v pořádku.
Když mi bylo asi čtrnáct let, vytvořila se u nás taková malá skupinka mládeže.
Scházelo se nás asi sedm a tvořila ji spíše naše rodina, bratranci a sestřenice.
Postupem času v mládeži většina uvěřila a já, abych se od nich nelišil, taky jsem si řekl,
že Ježíši svůj život odevzdám. Viděl jsem na nich takovou radost a změnu na první pohled.
Chtěl jsem být jako oni, chtěl jsem se taky radovat. Zrovna v ten čas jsem četl jednu knížku,
kde byla napsána tato modlitba: "Milý Bože, vím, že jsem hříšník. Věřím, že Ježíš za mne zemřel.
Odpusť mi moje viny a pomoz mi žít tak, jak to chceš Ty. Buď Pánem mého života, s Tvojí
pomocí se budu snažit být poslušný. Veď mne po své cestě." U toho bylo napsáno, že každému,
kdo se takto modlí, budou odpuštěny hříchy. A tak jsem se o samotě modlil a čekal jsem okamžitou změnu.
Ale ta nepřišla, byl jsem stejný jako dřív! Myslel jsem si, že snad za pár dní se to změní,
ale nic se nestalo. Teď už vím proč. Protože jsem to nemyslel upřímně, ale udělal jsem to,
abych se nelišil od ostatních mládežníků. Nakonec jsem si toto vše nechal pro sebe,
raději jsem nikomu nic neříkal. Myslel jsem si, že na mě to neplatí a že Bůh asi nechce,
abych byl spasený.
Díky tomuto zklamání jsem dost zanevřel na křesťany. Přestal jsem chodit do mládeže
a našel jsem si jiné zájmy, jen abych nemusel na mládež nebo na modlitební chvíli.
Dostal jsem se do party kluků, kteří jezdili na zábavy, chodili do hospody a já jsem
se k nim přidal, protože jsem chtěl poznat něco jiného. Začal jsem kouřit a pít,
snažil se být stejný jako oni. To mi bylo asi sedmnáct. Jelikož v té době jsem ještě
nebyl plnoletý, musel jsem rodičům vždy večer utéct tak, aby o tom nevěděli.
Často jsem jim musel lhát. Při tom všem jsem ještě pořád chodil v neděli do
shromáždění a tvářil se jako ten nejlepší křesťan. Netrvalo dlouho a rodiče zjistili,
jakým způsobem žiji a intenzivně se za mně modlili.
Když mi bylo osmnáct let, přišel jsem jednou večer z klubovny domů,
že si pustím něco v televizi. Otevřu dveře do obýváku, ale to jsem neměl dělat.
Zapomněl jsem, že u nás doma je modlitební skupinka. Hned mě začali zvát dál,
že řeší zrovna nějaký problém, jestli bych jim nešel pomoci. Neměl jsem vyhnutí
a musel jsem zůstat. Když jsme to vyřešili, prosil mě bratranec Dan, abych šel
k němu do pokoje, že by se mnou chtěl ještě mluvit. Myslel jsem si, že bude chtít
vědět něco o autech, ale on se mně zeptal, jak to vypadá s mým duchovním životem.
Ve mně hrklo, a nedokázal jsem mu nic odpovědět. Přečtl mi verš z Bible (Zjevení 3,15-16),
kde Ježíš říká: "Vím o tvých skutcích, nejsi studený ani horký. Kéž bys byl studený
nebo horký! Ale že jsi vlažný a nejsi horký ani studený, nesnesu tě v ústech."
V tu chvíli jsem si uvědomil, že jsem vlažný. Chodím sice do shromáždění,
chovám se tam jako křesťan, zpívám křesťanské písně a v nich vyznávám,
že Ježíš je můj Bůh. Ale na druhou stranu chodím do hospody a chovám se tak,
jako bych žádnému Bohu nevěřil. O takový Ježíš říká, že je nesnese v ústech.
Dan mi řekl, že každý se jednou musí rouhodnout, jestli bude žít bez Boha,
nebo přijeme to, že i za něj, za jeho hříchy zemřel Ježíš na kříži, vstal
z mrtvých a chce mu dát věčný život a smysl života.
Řekl jsem, že chci přijmout Pána Ježíše do svého života.
Vyznal jsem Mu v modlitbě všechno. Jak jsem žil, jaké špatné věci jsem dělal
a poprosil Ho za odpuštění. Také jsem Pána Ježíše prosil o sílu, abych to už
nemusel dělat. A On mi dal veliký pokoj do srdce. Dal mi prožít odpuštění
a lítost nad tím, jak jsem žil. Ježíš mě začal pomalu proměňovat.
Získal jsem úplně jiné životní hodnoty. Změnil moje postoje,
po čase jsem přestal mít potřebu kouřit a pít; tak i od toho mě Bůh osvobodil.
A já můžu vyznat, že bych se už nechtěl vrátit tam, kde jsem byl.
Vím, že když zhřeším, je tu někdo, za kým můžu v modlitbě přijít, a poprosit
Ho za odpuštění. Ježíš je tak dobrý, že mi znovu odpustí.
|
|
|
Aktuálně
Vánoce
Zimní pobyt
MiniFestival
PŘIHLÁŠKA na EW
02 - 04. listopadu
Svatba H+M
Svatba D+K
ENGLISH camp
|
