Kdo jsme
Kde jsme
Mládeže
Základy
Učednictví
Svědectví
English / Spanish
CAMP 2008
Programy
Příběhy
Časopis
je zde:-)
|
..Miluška..
Zpět na svědectví
Ahojte lidi, jmenuju se Míla, momentálně je mi 20 let, jsem věřící a chci vám říct,
jak jsem se dostala k Bohu. No, to by k základním informacím snad stačilo, takže
teď už k věci:
Odmalička jsem byla vedená ke křesťanství, proto jsem nikdy vlastně neměla
pochybnosti o tom, jestli Bůh existuje, nebo ne - viděla jsem spoustu věcí, ve
kterých se projevoval. To ze mě nicméně ještě neudělalo věřícího člověka - to tedy
opravdu ne. Sice jsem vyrůstala v prostředí církve, takže jsem třeba nemluvila
sprostě, ale jinak to na mě zas takový vliv nemělo. No, vlastně - naučila jsem se
docela pěkně přetvařovat. Taky by se dalo říct, že jsem se uměla krásně adaptovat
na situaci, ve které jsem zrovna byla :o) - na takové ty věřící tetičky jsem hrála
svatouška a s kamarády - ať už ve škole nebo v církvi jsem se zase docela dobře
bavila - asi nedokážu přesně popsat, v čem to spočívalo, ale každopádně to nebyl
zrovna styl hodné křesťanské dívenky.
Časem jsem se ale neubránila tomu, že jsem začala vážně uvažovat jednak o tom,
jak žiju, a jednak o tom, jestli náhodou nechci žít s Bohem. Chtěla jsem, a tak
jsem zkoušela mu odevzdat život - taková krásná křesťanská formulka, která označuje
to, o co jsem se snažila. Jenže jsem k tomu dospěla (čirou náhodou :o) vždycky
na nějaké křesťanské akci, kde jsem měla kamarády, kteří už s Ježíšem žili a hodně
se tam o tom mluvilo. Pak jsem se ale vrátila domů a zase jsem si to tak nějak
rozmyslela - měla jsem tam dost svých starostí s kamarády a tak a na Boha jsem
neměla čas. Na další akci jsem se zase rozhodla, a pak mé nadšení zase opadlo
a tak to trvalo asi od 10 do 12 let. Ve dvanácti jsem jela na prázdninové soustředění
takového dětského křesťanského sborečku. Bydlely jsme na pokoji 4 holky - 3 jsme
byly přibližně stejně staré a 1 byla asi o 4 roky starší. Ta byla dost divná.
Pořád si s námi chtěla číst z Bible a mít nějaký hlubokomyslný rozhovory o Bohu.
Vůbec nerespektovala to, že my jsme o to OČIVIDNĚ nestály. Vzhledem k tomu, že
to bylo 3:1, tak jsme se u toho čtení někdy docela bavily - teda my tři, ta starší
(Lenka) se asi tak moc nebavila, dokonce někdy zkazila náladu i nám, když se kvůli
nám občas rozbrečela.
Jeden večer jsem s Lenkou byla sama na pokoji a zase jsme si četly z Bible.
Tentokrát jsem nemusela před nikým "házet ramena", že mě to vůbec nezajímá,
takže jsem mohla zaslechnout Boží hlas. Ten mi ukázal spoustu věcí - ukázal mi to,
jak vypadal můj život v reálu, to, jak byl plný prázdnoty a špatnosti, jak jsem
se pořád snažila hledat naplnění někde… u mě to byly asi hlavně vztahy… a přitom
jsem tam to naplnění nenacházela. A nejhorší bylo to, že jsem to předtím fakt
neviděla - snad to bylo tím, že jsem se nikdy nezastavila, nebo jsem snad na to
nebyl zralá… nevím, ale to, co vím, je, že v ten večer jsem prožila fakt silnou
věc - zažila jsem Boha v Jeho přítomnosti. A díky Němu už to tentokrát mělo
celkem trvalejší charakter - už jsem ho začala hledat i ve svých každodenních
starostech - konečně jsem Pána Ježíše pustila i do všedních dnů. Myslím, že to
je základ úspěchu :o) Od té doby jsem měla několik větších i menších krizí víry
(i jiných), ale vždycky v nich byl Pán Bůh se mnou a vytáhl mě z nich. Jsem mu moc
vděčná, že s ním můžu žít - zdá se mi, že je to jediný způsob, jak svůj život můžu
zvládat a jak může být smysluplný. Moje svědectví asi působí, že jsem typický člověk,
který má Boha proto, že je slabý. Není to tak - jsem sice slabá, ale Boha znám proto,
že se mi dal poznat - nevytvořila jsem si Ho.
A to, co se mi za životě se Bohem líbí nejvíc je to, že nepatří jenom do kostela
a že se mnou není jenom v nějakých emočně vypjatých situacích, kdy silně cítím Jeho
přítomnost, ale to, že je se mnou i v naprostých banalitách - třeba když jdu nakupovat
nebo zakopnu ze schodů… :o) Prostě pořád.
|
|
|
Aktuálně
Vánoce
Zimní pobyt
MiniFestival
PŘIHLÁŠKA na EW
02 - 04. listopadu
Svatba H+M
Svatba D+K
ENGLISH camp
|
